6321 - Kapitola I
Píše se rok 6321, člověk tu stále je a naučil se neuvěřitelné věci. Jednou z nich je, že lidé dnes běžně překonávají hvězdné vzdálenosti v řádu stovek tisíců světelných let. Neuvěřitelné, že? Nezemřou při tom? Ne, smrt již není věčná. Lidem se jí podařilo obelstít pomocí komplexního přenosu vědomí do syntetických těl, nebo rovnou přímo těch robotických. Záleží jen na vkusu toho či onoho a pokud si tento luxus může dovolit. Takzvané EnergoHuby jsou obrovské podzemní bunkry budovány společností Solar Humanity na všech planetách, které mají dost kreditů, aby se do hledáčku společnosti dostaly. Zpravidla jsou to ty nejstřeženější objekty ve všech planetárních soustavách. Soukromé korporátní armády jsou standardem. Řada lidí se do nich hlásí především pro to, aby unikla otřesným životním podmínkám panujících na jejich domovských světech. Malé i velké hvězdné státy je s oblibou využívají k vyřizování si vlastních účtů. Člověk kolonizoval tisíce planet, ale stále je mu to málo. Stále se mu nepodařilo nalézt pomyslné hranice, za které by už jeho schopnosti nestačili. Hranice, kterých by se měl bát a nebylo možné jim porozumět, ovládnout je, zkrotit je. Tomu je právě nyní konec.
Náš příběh se stáčí do odlehlého sektoru Delta Bor, konkrétně sluneční soustavy G-V, kterou přibližně před třemi týdny kolonizovala společnost Welton Terraform. Byla to soutěž v rychlosti příprav a vydání se z nemalých finančních prostředků proti třem dalším soukromým společnostem a dvěma vládním organizacím. Vítěz se ale stává poraženým.
„Bryant běžel pro další,“ odpověděl do hluku střelby jeho kolega, nabíječ a dál zkušeně držel nábojový pás, tak aby ani jedna jediná střela nepřišla nazmar.
„Támhle, miř s tím támhle na tu průrvu,“ snažil se do interkomu korigovat střelce třetí muž s insigniemi desátníka. Zároveň digitálním dalekohledem sledoval předsunuté pozice. Konkrétně jedno poslední stanoviště, které bylo tvořeno 4. četou, přesněji řečeno, toho co z ní zbylo.
4. četa měla za úkol během svého měsíčního turnusu zajišťovat pořádek v prozatímním koloniálním městě. V tuhle chvíli to byla historie.
Tři poslední muži se krčili mezi sutinami tvořící provizorní přírodní barikádu z odstřelené stěny kaňonu. Neměli nejmenší šanci ten masakr, který bude za pár vteřin následovat, přežít. Desátník Wright sklopil dalekohled a sundal si helmu. Nechtěl poslouchat, jak umírají.
Munice došla a Bryant se stále nevracel.
"Okamžitě si nasaďte helmu, desátníku!" lehkým krokem se k němu blížil seržant Reed," mluvil jsem s velením," říkal chladně, jako by se ho snad ani nedotýkalo to, že Welton Terraform za posledních 5 hodin přišla o víc než pět set lidí, civilistů i vojáků. Ano, desítky z nich se právě oživovali na Terrecite, lehkém křižníku, který sem doprovázel Argonauta, kolonizační loď, ale i tak.
Wright poslechl a narazil si helmu zpět na hlavu. Nečekaně silný zvuk detonace jeho i seržanta Reeda instinktivně poslal do krytu zákopu, který zde provizorně vykopali před necelou hodinou.
"Jste v pořádku?" rozhlédl se Wright kolem.
Reed jeho otázku úplně ignoroval, "mluvil jsem s velením, Terrecite se nachází na odlehlé straně polokoule, pošlou pro nás raketoplán, ale jsme pátí v pořadí."
"Pane?"
"Jsme v prdeli Wrighte, vezměte své družstvo a přesuňte je sem", zapíchl prst do mapy a ukázal na nejvyšší bod v okolí."
"Pane, provedu, pane," zasalutoval desátník a vyskočil směrem ke svým podřízeným, kteří už několik desítek vteřin neměli čím střílet. Situace se z kritické stávala doslova a do písmene prdelní. Wright veděl, že nemají nejmenší šanci se tam včas dostat. To ho ale neodradí od toho, aby to zkusil. Není to poprvé, co se se ocitl v bezvýchodné situaci. Nicméně musí přiznat, že tentokrát je to jiné, nepřítel je prakticky všude, je rychlejší a nebezpečnější, než cokoliv s čím kdy on nebo někdo jiný bojoval. Ale teď je čas jednat a on musí jednat.
"Marxová," štěkl do interkomu Wright, "najděte k sakru Bryanta, stahujeme se!"
"Rozkaz, pane," utnula střelbu z příruční zbraně vojín Madelyn Marxová a odpoutala se od ostatních hledat svého druha z družstva Beta, 6. čety.
Pravdou je, že řetěz velení v tuhle chvíli prakticky neexistoval. Postup nepřátel byl rychlý, nečekaný a brutální. 1., 2. i 3. četa se již přes dvě hodiny neohlásili na společném kanále a byly tak pokládány za ztracené. 4. četa byla právě v přímém přenosu vymazána a neexistoval proto žádný důvod doufat, že by ostatní potkal jiný, lepší osud. Dvě zbylá družstva 5. čety se měla údajně stahovat od hor na západě, špatné znamení bylo, že už přinejmenším půl hodiny se nikdo z nich neohlásil a to i přes mnohočetné rádiové výzvy.
"Pro všechny ostatní," pokračoval desátník na společném kanále družstva Beta, "posílám vám koordináty pozice, kde budeme čekat na extrakci."
"Bože můj," Wright nemusel ani sledovat ke komu AI v jeho helmě přiřadila hlas, bezpečně věděl, že se jedná o vojína Bentona, "to nikdy nezvládneme!"
"Držte klapačky!" okřikl je stále na společném kanále desátník, "vyrážíme hned, poklusem klus!"
Jeho podřízení ho začali míjet.
"Desátníku," ozvala se na soukromém kanále Marxová," Bryant se tu dohaduje s Lavrovem, prý mu už nechce vydat ani jednu bednu, mají pro sebe málo."
"Nechte to být, čapněte ho a jděte do bodu extrakce!" Ani nečekal na její odpověď a přepnul na soukromý kanál s Bryantem: "Bryante, serte na něj, jděte okamžitě s Marxovou, musíme se stáhnout, do pěti minut jsou tu."
"Ale..."
"Okamžitě, to je rozkaz!"
Po dobu rozpravy sledoval, jak se dva jeho muži trápí se skládáním lehkého kulometu, který bylo škoda tu zanechat. Ignoroval možnost na ně mluvit přes interkom, udělal těch několik kroků a oznámil jim: "Nechte to být, už není žádná munice! Padejte odsud!"
"Jak není?" šklebil se na něj Prosper.
"Prostě není, pojďte!" Sám se otočil a následoval zbytek ustupujícího družstva Beta. Poklusem opouštěli dosavadní obranné postavení a směřovali do členitého terénu na východě. Zanedlouho po nich začali prchat i ostatní zbytky 6. čety.
Komentáře
Okomentovat