6321 - Kapitola III

Běželi, utíkali, prchali, co jim nohy stačily a to bylo žalostně málo.
Nádech, výdech. Výstroj jim překážela a munice docházela. Většina z nich věděla, že tu zemřou. Věděli to už delší dobu, ale na otázku kdy, si neuměl nikdo z nich uspokojivě odpovědět.  

"Přidejte, honem Beto! Už tam budeme!" křičel mezi nádechy na své podřízené desátník Wright.

"Desátníku,... vidím jich šest na mých čtyřech hodinách, padesát metrů!"

"Stephen, Prosper, Benton, najděte si krytí, chci je zneškodnit! Ostatní, pokračujte!"

Společný kanál zahltily souhlasné odpovědi.

Wright si našel nejbližší horninu, za kterou se mohl skrčit a pevně uchopil svou standardní útočnou pušku. Zamířil a stiskl spoušť. Snažil se využít, co nejefektivněji každého náboje a tak střílet v krátkých pravidelných intervalech. Nepřátelé byli jejich náhlým a nečekaným protiútokem zaskočeni a tak byla tato malá dotírající skupina prakticky ihned eliminována.

"Jo!"

"Nažerte se, hajzlové!"

"Jdeme, jdeme!"

Čtveřice mužů se vydala za vzdalujícím se zbytkem družstva Beta.

"Wrighte?"

"Ano, pane?" snažil se důstojník potlačit příval adrenalinu útočící na receptory ve svém mozku.

"Odřízli nás, jste v tom sám. Nařizuju vám se evakuovat, počkejte na souřadnicích na extrakci!"

"Pomůžeme vám, seržante!" 

"Zamítá se, desátníku. Vaším úkolem je přežít! Proveďte, Reed konec."

"Provedu, pane!" vykřikl zbytečně, spojení bylo přerušeno. 

Sled událostí byl extrémní a tak to jako nespočet dalších maličkostí vytěsnil, neboť si záhy všiml, že se terén začal měnit v opravdu pestré kopce, prohlubně a propasti. 

"Kontrola munice!" zaměstnal mozky ostatních na společném kanále.

Začali přicházet odpovědi, dle předem přesně určeného pořadí.

"Osm a poslední zásobník, z příruční jsem ještě nevystřelil," začal Benton.

"Jsem na suchu, jen tři zásobníky do příruční," pokračoval Bryant.

"Patnáct a dva zásobníky, z příruční jsem taky ještě nestřílel," doplnil Prosper.

"Šest nábojů v příruční a pak jsem na suchu, desátníku," hlásila Marxová.

"Téměř plný stav," kontroval Stephen.

"Pět zásobníků pro odstřelovačku, z příruční jsem taky nevystřelila," hlásila Eilidh. 

"Beru na vědomí. Odteď musí jít každý výstřel na jisto! Rozumíte!?"

"Ano, pane!" přišla jednohlasná odpověď, zabarvená v různých tónech hlasů.

Wright se ohlédl a viděl jednolitou masu nepřátelských těl. Byly jich stovky, ale přišlo mu, jako by to pro ně byla jakási hra. Tlačili na ně, ale udržovali si určitý odstup. Rozhodně je mohli už dávno roztrhat, ale neudělali to. Byl za to rád, přece jen díky tomu pořád žil, ale proč, to mu vrtalo hlavou už nějakou tu chvíli.

"Pane!"
"Poslouchám, Kristin?" nepřestal bedlivě sledovat okolí.

"Pane, zachytáváte to taky, na kanále 21?"

Wright lehce zpomalil a začal očima vybírat v rámci svého komunikačního softwaru uvnitř helmy nastavení radiové komunikace.

"Negativní, nezachytávám absolutně nic na kanále 21."

"Zvláštní, máte pravdu, přísahám, že jsem tam před chvíli zaslechla komunikaci..."

"Kdo...blíž...," následovalo několikavteřinové statické chrčení, "Kdokoliv, slyšíte nás? Míříme na extrakční bod pět! Vyrazte k němu, před chvílí jsme byli ve spojení s raketoplánem z Terecite budou tam do třiceti minut! Opakuji...," kanál 21 se opět hrobově odmlčel.

"Bez sond nejsem schopná ani přibližně určit odkud vysílají." 
"Rozumím, nevadí, pokud to zvládnout setkáme se na místě," stejně jim nemůžeme pomoci, pomyslel si pro sebe.
"Všichni, nalaďte si kanál 21, vypadá to že z 5. čety přece jen někdo přežil!" 

Překonali další vyvýšeninu a ráz krajiny se náhle změnil.

Pod nimi se táhl prudký svah, který se zhruba po čtyřech stech metrech lámal a tvořil rozsáhlé údolí v jehož pomyslném středu stála sto, sto padesát metrů vysoká vyvýšenina.   

Určitě to seržant Reed myslel dobře a z taktického hlediska se vyvýšenina dala jistě účinně bránit, za předpokladu, že by se na ní dostali živý a to právě teď nevypadalo dvakrát reálně.

Údolí se hemžilo dalšími stovkami roztroušených nepřátel. Možnost, že by se na vyvýšeninu dostali nepozorovaně v následujících třiceti minutách, byla naprosto vyloučená.

"Co budeme dělat?"
"Drž hubu, Stephene."

"Postupujeme. Cíl všichni znáte, musíme se dostat támhle nahoru," mávl rukou Wright.

"Ale, pane...," začala Marxová

Z ničeho nic ožil kanál 21: "Kdokoliv, kdo nás slyšíte!? Blížíme se k bodu extrakce, poskytneme komukoliv, kdo se tu skrývá krytí!"

"Tady desátník Wright z 6. čety, družstvo Beta! Kde se nacházíte? Přepínám."

"Kdokoliv, kdo..., desátníku! Slyšíte mě? Přepínám!"

"Ano, pane, s kým mluvím, pane?" 

"Je tam s váma Reed?"

Helmy všech z družstva Beta začali zprostředkovávat zvuk nebezpečně rychle se blížícího motoru. 

"Není, nemám to potvrzené, pane, ale předpokládám, že byl zabit v akci společně se zbytkem celé 6. čety."

"Kurva fix! Kurva, kurva. Já jsem nějakej vojín Jan Graciano, takže jste tu v tomhle bordelu, desátníku, nejvyšší šarže! Gratuluju!"

Zvuk se přehoupl v hluk. Nepřátelé v údolí se na něj zaměřili a začali se tím směrem srocovat. 

"Dívejte!" vykřikl na společném kanále Prosper a instinktivně namířil rukou. 

Dvě černé bugyny koncernu Nikora-Valeska Defense doslova přeletěli hřeben kaňonu a volným pádem směřovali do hlubin údolí. Jejich jízdní vlastnosti byly přímo dokonalé, nejen pro ně to byla nejrozšířenější motorizovaná jednotka všech, kteří si jí mohli dovolit a to mohl doslova kde kdo, i takový šetřílek, jako Welton Terraform. Čtveřice odpružených kol se zavlnily po dopadu na nerovný terén a podvozkový stabilizátor všechny nárazy vykryl, zakrytá posádková kabina se ani nehnula.

Bugyny střihli ostrou pravotočivou otáčku a zamířili směrem k družstvu Beta.

"Desátníku, vidíme vás!" 

Údolím se kromě řevu motorů rozezněla i střelba z poloautomatických věží usazených na vrcholu kabiny každé z bugyn. Jednalo se o rotační kulomet na munici ráže 50. Vypálené střely trhaly těla nepřátel jako hadrové panenky. Žlutooranžový plamen z jejich ústí byl předzvěstí smrtící zkázy. 

"Dolů Beto!" vykřikl Wright a všichni členové se zběsile rozeběhli po srázu dolů. 

"Makejte!"

"My tu nechcípneme!"

Bryant upadl, schoulil se a kutálel dobrých deset metrů.

"Dělej, vstávej!" křičela Eilidh a společně s Stephenem ho podepřeli a jakmile se jim ho podařilo dostat zpět na nohy, pokračovali. Wright je sledoval, Bryant špatně došlapoval, odhadoval to na něco s kotníkem, ale voják ani nepípl. 

Bugyny se blížili a s nimi i nepřátelé. 

Vyhlídky se ale podstatně změnily. 

Střelba z poloautomatů ustala a mrak prašna, který svou jízdou vytvořily dokonale skryl hrozbu, se kterou se za chvíli budou muset znovu potýkat.

Z dálky se bugyny zdály nevelké, ale jejich rozměry byly nemalé. Jen kolo bylo vysoké, jako dospělý muž. Hydraulika zapracovala a kabina se snesla o dobré tři metry níž, ještě než se tak stalo, otevřel někdo vstup do kabiny. Zrzatý zpocený voják na ně gestikuloval, ať sebou hnou a vyhodil dolů rolovací žebřík. Stejně tak se stalo u druhého stroje.

"Čtyři k nám a tři k Dinovi!"

Wright si všiml, že zrzek mluví do vysílačky, takže to bude Graciano.

"Bryant, Eilidh, Stephen k Dinovi! Zbytek za mnou!" rozdal rozkazy svým podřízeným.

"Pohněte! Máme maximálně dvě minuty do kontaktu!" ozval se na kanále 21 někdo nový. 

"Klid Paule, to zvládneme."

"Jdi se vysrat! To řekni tomu zbytku munice!"

"Uklidněte se vojíne, Paule!" vložil se do konverzace Wright.

"Jo, ok...."

"Ano, pane!" zařval desátník.

"Ok, ano pane, promiňte pane!"

"Vojín Graciano má pravdu, to zvládneme," pokynul si s ním na pozdrav, když ho míjel.

Graciano si ukázal palec nahoru s protějším mužem u vstupu do kabiny a zabouchl.